Taková normální noc

2:30

 Manžel si přichází lehnout. Myšpule se točí na všechny strany, kope do mě a probouzí mě.

3:00

Myšpule si sedá, zase lehá, to vše několikrát. Jako vždycky, když se jí chce v noci čůrat. Cestě na WC se ale zuby nehty brání. Mimino se vzbudilo rámusem a chce prso.

3:30

Myšpule se konečně nechala přesvědčit k záchodu. Muž zhasíná čtečku a začíná chrápat.

3:45

Po mém lehkém šťouchnutí do chrápajícího muže dostávám vynadáno, že já jsem už spala a teď je řada na něm. Má pochopitelně pravdu, neboť v téhle rodině nárok na spánek vzniká pouze tomu, kdo 

          a) vydrží sedět u počítače do 2:00 a třídit si e-booky

          b) není na rodičovské dovolené 

          c) má čtyři tlapky a ocas

4:00

Myšpule brečí, že nemůže dýchat. Manžel se naštvaně zvedá a odchází spát do obýváku. Radujeme se s Myšpulí z ticha a tulíme se k sobě.

4:15

Myšpule spouští jekot, jehož příčina je jako vždy neznámá. Mimino se budí a raduje se, že je ráno. Prso nechce, jedině houpat.

4:30

Ukládám spící mimino do postýlky, znovu se budí a chce prso. Už téměř spí, když Myšpule, která je stále vzhůru, znovu spouští jekot, že ještě není ráno.

4:35

Navrhuju zrušit noc, obléct se a jít si hrát do pokojíčku. To vyvolává další řev, jelikož prý chce opravdové ráno a ne takovéhle.

4:40

Beru vysmáté mimino do náruče a zahajuji další pochod Praha - Prčice na naší chodbě. Myšpule v posteli pofňukává. Napadá mě myšlenka, proč nám tenkrát nestačila jenom ta kočka...

5:05

Ukládám spící mimino vedle spící Myšpule a lehám si mezi ně. Přeci jenom jsou to moji andílci.

5:15

I když jsem  úplně grogy, nemůžu spát. Uvažuji, co dělat, abych z toho neskončila v blázinci. Napadá mě pár možností:

          a) Odjet sama alespoň na týden k moři

          b) Začít si znovu psát blog, který nikdo nečte

          c) Nic mě už nezachrání

Jelikož varianta a) nepřichází v úvahu, zvažuji možnost b). I když teda nevím, kde na to vezmu čas a síly. Tak alespoň vymýšlím tenhle článek. A jestli to nevyjde, pořád zbývá c).

5:35

Mimino se budí a chce prso. Vytuhávám s představou liduprázdné pláže, pohodlného lehátka a piňa colady a s přisátým miminem...

7:30

Mimino se probouzí, kde je sakra ta denní směna?!

2009 - tenkrát poprvé

Když jsem začátkem roku 2009 zjistila, že jsem těhotná, byl to trochu šok. I přes to, že jsme miminko plánovali a já vždycky skoro obrečela každou další menstruaci. Prostě najednou to bylo tady, největší změna mého života.

Jako správná prvotěhotná jsem vykoupila knihkupectví, sehnala všechny dostupné časopisy o mateřství a hledala další a další zbytečné informace na internetu. A čím víc informací jsem měla, tím se exponenciálně zvyšoval i strach z toho, co všechno by mohlo být špatně. 

I když se těhotenství vyvíjelo naprosto fyziologicky a jediné, co mě mohlo trápit, byly silné celodenní nevolnosti až do nějakého dvacátého týdne, stejně jsem se stresovala. Naštěstí jsem chodila do práce a díky neustálému kontaktu s lidmi se mi dařilo na ten divný jiný stav zapomenout. Tedy aspoň do chvíle, než byl čas na oběd, koření a zejména česnek mi smrdělo snad až do porodu.

Osm týdnů před termínem jsem nastoupila na vytouženou mateřskou a konečně začala svědomitě shánět výbavičku. To už jsem věděla, že čekám holčičku (při prvním UZ, kdy už se to běžně poznává, se jí podařilo dobře schovat), ale stejně jsem se držela co nejvíc neutrálních barev. Co kdyby, že jo. Ale konečně jsem byla spokojená, pupek ještě tolik nepřekážel a energie jsem měla na rozdávání.

Poslední měsíc se to rychle změnilo. Každé ráno jsem přemýšlela, jakým způsobem vylézt z postele, kolíbala se po bytě a ukecávala mimino, ať už konečně vyleze. Jenže Myšpuli se moc nechtělo a pobyt v bříšku si dokonce prodloužila o pět dní. Nesnesitelně dlouhých.

No a pak se konečně narodila. Klasickým lékařsky vedeným porodem, i přes to naštěstí bez komplikací. Krásné zdravé miminko, které mi bezdůvodně na pět hodin odnesli. Ale já byla ráda, že už to mám za sebou, a tak mě ani nenapadlo protestovat. Až o pár týdnů později jsem dospěla k přesvědčení, že jestli budu ještě jednou těhotná, chci všechno jinak.

Sklenice od přesnídávek I.

Myšpule miluje přesnídávky, takže za ty skoro dva roky, co je baští, se mi doma pěkných pár skleniček nastřádalo. Zkoušela jsem do nich znovu něco zavařit, ale kvůli divnému víčku to moc dobře nejde. Tak jsme je nakonec využily úplně jinak :-)

Tady je prvních pár vlaštovek:

Ubrousková technika, motiv z ubrousku jsem vystřihla já, herkules štětcem napatlala Myšpule a hrozně ji to bavilo. Jen je potřeba dávat pozor, aby dítě lepidlem nasáknutý ubrousek v zápalu nadšení příliš nepotrhalo :-)

Dvě následující jsou napatlané modrou a hnědou akrylovou barvou a po zaschnutí starou fosforeskující konturou na textil (opravdu ve tmě svítí, jen to nedokážu vyfotit). Všechno zvládla Myšpule sama jen za mého dozoru.

Velikonoční

I když nemám Velikonoce zrovna moc v lásce, kvůli Myšpuli jsem se letos překonala :-) Takže jsem si poprvé zkusila vyfouknout vajíčka.

Kraslice jsem natřela klovatinou a Myšpuli dala vodovky a štětec, aby je dozdobila. Myslím, že tohle jsme dělali všichni ve školce. 

A abych se nenudila na zahradě, ostříhala jsem naši kroucenou vrbu a zkusila uplést malou pomlázku. Něco z toho vzniklo, ale rozhodně to není vhodný materiál na pomlázku :-)

 Mňáu!

Korálek a drát

 Tak jsem se konečně vrhla na focení svojí tvorby, alespoň tedy toho, co mi zůstalo doma.

 Háčkovaný řetízek a korálky

 Sada pro kamarádku k Vánocům, zatím jsme se nestihly potkat, tak je pořád ještě u mě :-)

 Náramky

 Červená a stříbrná

 Přívěškové pokuskočky 2 a 3. Varianta 1, která se jako jediná povedla, už bydlí jinde...

 A tohle jsou moje úplně první pokusy s drátkem...