Sklenice od přesnídávek I.

Myšpule miluje přesnídávky, takže za ty skoro dva roky, co je baští, se mi doma pěkných pár skleniček nastřádalo. Zkoušela jsem do nich znovu něco zavařit, ale kvůli divnému víčku to moc dobře nejde. Tak jsme je nakonec využily úplně jinak :-)

Tady je prvních pár vlaštovek:

Ubrousková technika, motiv z ubrousku jsem vystřihla já, herkules štětcem napatlala Myšpule a hrozně ji to bavilo. Jen je potřeba dávat pozor, aby dítě lepidlem nasáknutý ubrousek v zápalu nadšení příliš nepotrhalo :-)

Dvě následující jsou napatlané modrou a hnědou akrylovou barvou a po zaschnutí starou fosforeskující konturou na textil (opravdu ve tmě svítí, jen to nedokážu vyfotit). Všechno zvládla Myšpule sama jen za mého dozoru.

Velikonoční

I když nemám Velikonoce zrovna moc v lásce, kvůli Myšpuli jsem se letos překonala :-) Takže jsem si poprvé zkusila vyfouknout vajíčka.

Kraslice jsem natřela klovatinou a Myšpuli dala vodovky a štětec, aby je dozdobila. Myslím, že tohle jsme dělali všichni ve školce. 

A abych se nenudila na zahradě, ostříhala jsem naši kroucenou vrbu a zkusila uplést malou pomlázku. Něco z toho vzniklo, ale rozhodně to není vhodný materiál na pomlázku :-)

 Mňáu!

Korálek a drát

 Tak jsem se konečně vrhla na focení svojí tvorby, alespoň tedy toho, co mi zůstalo doma.

 Háčkovaný řetízek a korálky

 Sada pro kamarádku k Vánocům, zatím jsme se nestihly potkat, tak je pořád ještě u mě :-)

 Náramky

 Červená a stříbrná

 Přívěškové pokuskočky 2 a 3. Varianta 1, která se jako jediná povedla, už bydlí jinde...

 A tohle jsou moje úplně první pokusy s drátkem...

Starší tvorba

Vzhledem k tomu, že zítra zahajujeme rekonstrukci bytu a já jsem navíc dostala novou úžasnou fotící hračku, jsem se rozhodla zvěčnit pár svých starších výtvorů, které zdobí (zatím ještě) naše bydlení...

Camfourek, Pacička a Macourek z filcu. Z obrázku to není poznat, ale visí na zdi nad postýlkou.

Rybička z windowcolor vedle vany.

Velbloudi a palmičky na vestavěné skříni v ložnici.


Tak, a to je pro dnešek všechno, mňau! Ginny

Já chci lyžovat!!!

Tenhle článek nejspíš vyzní trochu monotónně... Ale když já prostě hrozně moc chci na lyže!!! Mňáááu ;-)

Už jsou to přesně tři roky, co jsem naposled pořádně lyžovala. A taky že mám pořádný absťák. 

Z Alp jsme si totiž tenkrát (plánovaně) přivezli malé koťátko v bříšku, takže  na poměrně dlouhý čas jsem si na nějakou sjezdovku ani nevzpomněla. Bylo nám jasné, že do Alp hned tak nepojedeme, ale nějakou víkendovou lyžovačku u nás jsme plánovali. Loni to nevyšlo, poprvé až minulý víkend. Bohužel. Proč bohužel? Protože teprve, když jsem zase stála na lyžích, mi došlo, jak moc mi to chybí!!!

Víkend v Jáchymově byl super, slunečno, parádní sníh a dokonce jsem po těch letech (a kilech navíc) zvládla i celkem obstojně (rozuměj k mé spokojenosti) jezdit. Jenže... Bylo to moc krátké, kvůli dennímu režimu naší Myšpule a "střídavé péči" s manželem jsem stihla lyžovat jen dvě hodiny, vlek nahoru se strašně vlekl a dole jsem byla naproti tomu strašně rychle, a to jsem to moc nepouštěla.

Výsledek je, že co jsme se vrátili, fňukám, že chci na hory. Do Alp. Do Francie. Jet dolů tak dlouho, až se budu těšit, jak si na vleku odpočinu. A pak být nahoře za malou chvilku a ještě si cestou užít krásný výhled, to vše bez front. Večer si zajít na fondue nebo pravou francouzskou palačinku s banánem a čokoládou nebo si na pokoji otevřít lahev vína a k tomu místní výborné sýry... Chci toho tak moc? :-)

No, pro letošek asi ano. Ale příští zimu už budou Myšpuli tři, dostane opravdický lyže (zatím má plasťáčky) a hurá s ní na sjezdovku... ;-)

Fotky jsou z roku 2008 ze Superdevoluy. Mňau!

Den otevřených dveří a zavřených vrat

   Tak, a je to tady. Poprvé ve svém životě si připadám jako diskriminovaná menšina. Člověk maká jak mourovatej a platí daně na buhvíjaké nesmysly a nakonec se dozví, že ani nemůže dát dítě do státní mateřské školy. A proč? Protože je vegetarián.

   Ano, chápu, že chtít po školní jídelně, aby speciálně pro moje dítě vařila každý den vege oběd, by asi bylo trochu moc. Proto jsme se na dni otevřených dveří ptali pouze na to, jestli bychom si mohli nosit jídlo vlastní. Nikdo by s tím neměl práci navíc, v termoobalu by to těch pár hodin vydrželo, takže by nic ohřívat nemuseli a hygienické předpisy se vztahují pouze na jídlo vyrobené ve školce, ne na to z domova, to už mám nastudované.

   Nepřekonatelný problém. Obě paní ředitelky, se kterými jsme zatím mluvili, argumentovaly stejně. Dítě musí jíst, co se uvaří v mš, do školky se žádné jídlo vnášet nesmí atd. atd. Na webových  stránkách školky, kterou si už naštěstí nepamatuju, je dokonce napsáno, že u dítěte trpícího potravinovou alergií se dá o individuální stravě domluvit, ale u vegetariánů ne. Proboha, proč? Vážně by to pro tu školku byla taková zátěž?

   No nic, tak jsem ze vyvztekala a nabrala síly do dalšího pátrání. Ve středu mají den otevřených dveří ve třetí školce v okolí, tak třeba tam budou vztřícnější. Ještě pořád se mi nechce ztratit naději, že to někde půjde hladce, bez boje. Ale jestli nás zklamou i tam, budu muset na některou z ředitelek vytáhnout antidiskriminační zákon a hygienické předpisy a přátelsky si s ní popovídat...