Tenhle článek nejspíš vyzní trochu monotónně... Ale když já prostě hrozně moc chci na lyže!!! Mňáááu ;-)
Už jsou to přesně tři roky, co jsem naposled pořádně lyžovala. A taky že mám pořádný absťák.
Z Alp jsme si totiž tenkrát (plánovaně) přivezli malé koťátko v bříšku, takže na poměrně dlouhý čas jsem si na nějakou sjezdovku ani nevzpomněla. Bylo nám jasné, že do Alp hned tak nepojedeme, ale nějakou víkendovou lyžovačku u nás jsme plánovali. Loni to nevyšlo, poprvé až minulý víkend. Bohužel. Proč bohužel? Protože teprve, když jsem zase stála na lyžích, mi došlo, jak moc mi to chybí!!!
Víkend v Jáchymově byl super, slunečno, parádní sníh a dokonce jsem po těch letech (a kilech navíc) zvládla i celkem obstojně (rozuměj k mé spokojenosti) jezdit. Jenže... Bylo to moc krátké, kvůli dennímu režimu naší Myšpule a "střídavé péči" s manželem jsem stihla lyžovat jen dvě hodiny, vlek nahoru se strašně vlekl a dole jsem byla naproti tomu strašně rychle, a to jsem to moc nepouštěla.
Výsledek je, že co jsme se vrátili, fňukám, že chci na hory. Do Alp. Do Francie. Jet dolů tak dlouho, až se budu těšit, jak si na vleku odpočinu. A pak být nahoře za malou chvilku a ještě si cestou užít krásný výhled, to vše bez front. Večer si zajít na fondue nebo pravou francouzskou palačinku s banánem a čokoládou nebo si na pokoji otevřít lahev vína a k tomu místní výborné sýry... Chci toho tak moc? :-)
No, pro letošek asi ano. Ale příští zimu už budou Myšpuli tři, dostane opravdický lyže (zatím má plasťáčky) a hurá s ní na sjezdovku... ;-)
Fotky jsou z roku 2008 ze Superdevoluy. Mňau!
